Každý majitel společnosti s ručením omezený ví, že je ve firmě potřeba vydávat spoustu nejrůznějších nařízení, pokud má vše běžet hladce. Okolnosti se neustále mění, stejně jako trh, a na to je potřeba pružně reagovat. Co je však již méně známé je fakt, že i tato nařízení se dělí do několika kategorií.

Jedním ze způsobů dělení je ten, kdy se rozdělují podle svých účinků. Ze zákona, neboť i zde je toto zakotveno, mohou mít nařízení konstitutivní a deklarativní účinky Kancelář 29. Zde se samozřejmě jedná o právnický jazyk, který běžnému člověku mnoho neřekne. Není tedy divu, že běžná veřejnost často neví, jaké jsou mezi nimi rozdíly.

Ty přitom vyplývají již z vlastního názvu. Ty konstitutivní musí být vydávány podle zákona. Patří sem například založení či zánik firmy nebo pobočky, změna vedení a podobné závažné věci, které mají svůj přesný postup popsán v zákoně.

Mezi deklaratorní patří ty, které již tak jasně v zákoně definovány nejsou. Je jich příliš mnoho, než aby mohly být vyjmenovány, avšak může se například jednat o změnu ředitele pobočky, změnu otevírací doby a podobné záležitosti, které nejsou tak důležité, aby je přímo upravoval zákon.

I když se to však může zdát zbytečné, rozhodně se každému podnikateli hodí rozdíl mezi nimi znát. Oba druhy totiž vyžadují poněkud jiný přístup i formulaci, stejně tak mají jiná pravidla, jak jsou uváděny v účinnost. Ty je potřeba dodržet, jinak bychom se mohli dostat do křížku se zákonem, což není rozhodně nic, o co by kterákoliv firma stála.

Samozřejmě je možné ji úspěšně řídit i bez těchto znalostí, v takovém případě je však dobré mít po ruce člověka, nejlépe s právnickým vzděláním, který se o tyto záležitosti bude starat a zajistí, že skutečně budou splněny veškeré náležitosti, které ukládá zákon. To vše se nám samozřejmě může zdát až příliš komplikované, avšak věřte, že pro tuto opatrnost existuje dobrý důvod. Stát totiž chce zajistit hladké fungování na trhu působících firem, což je něco, o co bychom měli usilovat také.